Tento týden se mají v Bruselu setkat odborníci z Mezivládního panelu pro klimatické změny (IPCC), aby posoudili důsledky globálního oteplování na světovou populaci a ekosystémy a navrhli možná východiska. IPCC tvoří členové sítě 2,500 vědců, která působí pod hlavičkou OSN. Panel se tento týden sejde v Bruselu za zavřenými dveřmi, aby dokončil zprávu o očekávaných důsledcích globálního oteplování na světovou populaci a ekosystémy. Na shromáždění se sejde přibližně 50 vědců a 285 delegátů ze 124 zemí i řada pozorovatelů z řad podnikatelů a ekologických sdružení.
Tající ledovce, zvyšující se hladina moří, vlny veder, sucha – to všechno jsou důsledky rostoucích teplot, které můžeme již dnes zaznamenávat po celém světě.
Očekává se, že nejchudší země budou důsledky oteplování trpět více, přesto jsou nejméně připravené na to, aby se s nimi vypořádaly. Mezi tyto důsledky patří rostoucí chudoba, nedostatek pitné vody, tání ledovců nebo zánik živočišných a rostlinných druhů. Ke všemu tomu zřejmě dojde do poloviny 21. století, pokud se pro omezení těchto dopadů nic nepodnikne.
Zpráva nazvaná „Dopady, přizpůsobení a zranitelnost“, je druhou z řady čtyř zpráv, které mají být zveřejněné v průběhu letošního roku jako součást 4. hodnotící zprávy IPCC. Vedle vyčerpávající analýzy dopadů klimatických změn na přírodu a lidstvo se zpráva pokusí předpovědět budoucí dopady a odpovědět na otázku, jak dalece je může omezit adaptace a přijatá opatření zaměřená na zmírnění dopadů.
Daleko kontroverznější bude ovšem čtvrtá část zprávy, která se bude týkat „posouzení reakce na (možné) dopady“. Nástin kapitoly hovoří o vztahu mezi adaptací a přijatými opatřeními zaměřenými na zmírnění dopadů a bere v úvahu ekonomické náklady škod a přínosů, které opatření přinesou.
Shrnutí první části celkové zprávy, která se zabývala klimatickými změnami z pohledu přírodních věd, bylo schváleno 2. února v Paříži. Poprvé od předchozí zprávy, která vyšla v roce 2001, IPCC přiznal, že příčinou globálního oteplování je téměř jistě (více než na 90%) lidská činnost – například spalování fosilních paliv.
-tk-